Czech/Slovakian Books
Nová nabídka setkávání na rok 2024:
- Klíče k proměně
registrace na úvodní setkání (online) v pátek 12.1.2024 od 20:00 - 21:30 h
OBSAH
ÚVOD .....................…………………......…….. 7
1. MILUJTE SAMI SEBE .........….......…. 13
2. BUĎTE SAMI SEBOU .................... 24
3. BUĎTE ZODPOVĚDNÍ .................. 34
4. BUĎTE UPŘÍMNÍ ................……...... 46
5. AŤ VAŠE ČINY ODPOVÍDAJÍ
VAŠIM SLOVŮM ........................………. 60
6. ŘIĎTE SE SVÝM SRDCEM ........... 71
7. MĚJTE V SOBĚ MÍR .................……. 81
8. BUĎTE PŘÍTOMNÍ ..................….... 90
PŘÍLOHA ............................…………….... 99
O AUTOROVI ...........................………… 10
ÚRYVEK
Většina lásky od druhých je podmíněná. Lidé nás milují, protože v dané chvíli vyhovujeme jejich potřebám. Když jejich potřebám přestaneme vyhovovat, jejich pocity se změní a najdou si jiný objekt zájmu. Samozřejmě existují výjimky. Najdou se i lidé, kteří nás milují bezpodmínečně, ale to je velká vzácnost. A pokud nás umí takto milovat, je to proto, že našli zdroj lásky sami v sobě.
Zdroj lásky
Zdroj lásky je hluboko v nás. Je jako podzemní pramen, který zavlažuje rostliny na poušti. Tento Zdroj je tu vždy. Přebývá v jádru našeho srdce, přestože si ho často nevšímáme. Je jako dech. Dech nás vyživuje, jenomže my nevíme, odkud nebo od koho pochází. Jedná se o jakýsi druh interakce s vesmírem, jíž se účastníme nevědomě. Nejsme za něj dokonce ani vděční, protože jsme o něj nežádali a nijak jsme se nezasloužili o právo dýchat. Dostali jsme ho prostě spolu s tělem. A i samotné tělo je záhada. Vy i já jsme záhada. Nevíme, proč jsme tady ani jak jsme se sem dostali. Dostali jsme dar života, jenomže nevíme, že je to dar. Za chladného dne, když se pouští prohání vítr, nevíme, jestli je tento křehký život opravdu dar. V mrazivém vzduchu za studeného svitu měsíce v úplňku máme pocit přílišné zranitelnosti. Netušíme, zda je vesmír opravdu přátelský. Netušíme, zda budou naplněny naše potřeby. To všechno vzniká, když hledáme lásku, přijetí a útočiště venku. A jak už jsem řekl, všechno, co přichází zvenčí, je podmíněné, anebo dejme tomu nepředvídatelné. Někdy je horko a někdy zima. Někdy je sucho a jindy se řeky vylévají ze břehů. Život na poušti je svízelný. Riskantní. Nejistý. Na nic se nedá doopravdy spolehnout. To samé lze říct o podmíněné lásce. Kdybychom znali pouze podmíněnou lásku, naše zážitky zde by byly frustrující. Naše očekávání by se rozbíjela napadrť. Možná bychom uvěřili, že žijeme v krutém a bezcitném vesmíru. Jenomže hluboko pod povrchem života je pramen. Každý z nás má naprosto úžasnou a zázračnou schopnost milovat. Velké osobnosti jako Ježíš a Buddha nám to dokázali. V našich srdcích proudí ten samý pramen, který v sobě měli oni. V tomto světě se může zdát, že srdce je osamělý lovec, ale jeho přirozeností je dávat a přijímat lásku. Vy i já jsme tu proto, abychom milovali. To je smysl našeho bytí, náš osud. Nechápeme však, že láska začíná i končí v našem vlastním vědomí. Skrze nás proudí směrem ke druhým a pak zase zpátky k nám. Pokud nenabídneme lásku sami sobě, nemůžeme ji dát ani nikomu jinému. A když budeme čekat, až nás nejdřív začne mít rád někdo jiný, může se nám stát, že budeme čekat hodně dlouho. Abychom mohli lásku dostat, musíme ji dát. A abychom ji mohli dát, musíme ji dostat. Je to jednoduchá rovnice.
Dávání a dostávání
Většina z nás by chtěla nejdřív lásku dostat, ale jen málokdo z nás chce lásku nejdřív dát. Abyste mohli lásku dát, musíte ji v sobě objevit. Musíte hluboce zapustit kořeny. Musíte se ponořit do Zdroje. Možná meditujete. Možná se procházíte po lese nebo u řeky. Nějak se vám podaří zklidnit se. Nějak se otevřete energii lásky. Nějak se vám otevře srdce, stejně, jako když se vám otevřou ústa, abyste se mohli nadechnout. A když se srdce otevře, automaticky dá lásku na oplátku. Je stvořeno tak, aby dávalo a přijímalo, stejně jako jsou plíce stvořená tak, aby vdechovala a vydechovala vzduch. Srdce nemůže přijmout lásku, aniž by ji neoplatilo. Láska je oběhový systém. Je jako krev proudící do srdce a z něj, jako vzduch proudící do plic a z nich. Sama se udržuje v pohybu, sama sebe živí. Jakmile ve vás začne proudit láska, už na to nemusíte myslet. Začne to být automatické jako dýchání. Pro většinu z nás je nejtěžší přijít na to, jak objevit Zdroj lásky ve svém vlastním vědomí. Jde o to, abychom si začali uvědomovat přítomnost, jíž jsme si dosud nebyli vědomí. Začít si uvědomovat lásku je jako začít si uvědomovat svůj dech. Dýcháte, aniž byste si to uvědomovali. Milujete, aniž byste si to uvědomovali. Proto je třeba přivést pozornost ke svému srdci. Dýchejte do srdce. Povolte své obranné mechanizmy. Odložte své emocionální brnění. Dovolte si uvolnit se a mít pocit bezpečí. Připomeňte si, že jste nevinní a v pořádku takoví, jací jste. Přestaňte na sebe tlačit a jenom dýchejte a buďte. Přijměte a oslavujte danou chvíli takovou, jaká zrovna je. Buďte vděční za svůj dech, za dar života. Otevřete se vesmírnému proudu ve vás i kolem vás. Dovolte si navázat spojení. Ovšemže od vesmíru, v němž žijete, nemůžete být nikdy zcela odpojení, avšak je možné, že toto spojení vůbec nevnímáte. Nikdy nemůžete být opravdu odpojení od lásky, přesto však je možné, že si lásku, jež ve vás přebývá, vůbec neuvědomujete. Takže seďte ve své nevinnosti, uvolněte se a dýchejte, a začněte si čím dál víc uvědomovat spojení se vším, co je. Už nemáte pocit oddělenosti. Už nemáte pocit, že jste sami sobě či komukoliv jinému cizí. Noříte se do řeky lásky. Byla tu vždy, jenom vy jste si to neuvědomovali. Dokonce ani když jste se procházeli po jejích březích, neslyšeli jste, jak k vám řeka lásky promlouvá, jak vás hladí a těší se z vás. Ale teď už ji cítíte. Teď už se koupete v chladivé vodě této řeky. Teď už víte, že jste víc, než jste si mysleli. Teď už víte, že jste součástí velkého proudu života, který překonává vědomí ega a spojuje vás se vším, co je. Teď už nejsou žádné rozdíly, žádné hranice mezi vámi a tím, co je. Spočíváte ve všem, co je, a to vše spočívá ve vás. Ve skutečnosti už není ani žádné uvnitř a venku. Už není nic malé a velké. Už žádné hranice mezi bytostmi. Dokonce ani dávání a přijímání už není odlišitelné či postupné, ale propojené a simultánní. Vesmír je naprosto úžasný a vy jste neskutečně a ohromně nádherní. Když takto sedíte na bezpečném místě, spokojení s tím, kým jste, dýcháte a sdílíte lásku se vším, co je, najednou zjišťujete, že vaší podstatou je láska. Láska je to, kdo jste. Nic jiného být nemůžete.
Láska je to, co jste
Když tuto úžasnou skutečnost přijmete, váš život se začne měnit. Začnete si uvědomovat, že každé jedno setkání je posvátné. Každý skutek a každé slovo je příležitost dát nebo obdržet lásku. Už nebydlíte na břehu řeky, ale v řece samotné. Láska vámi proudí, ať jdete kamkoliv, ať děláte cokoliv. Teď tedy znáte pravdu. Už víte, jak najít řeku lásky ve svém srdci a jak se do ní ponořit. Víte, že láska je to, co jste, a že cokoliv jiného je jen iluze, zrozená ze strachu nebo uzavřenosti. Ano, už to víte, ale občas zapomenete. Zase se necháte vtáhnout do ohlušujícího dramatu světa, kdy neslyšíte hlas řeky. Tehdy máte pocit, že jste od ostatních oddělení. Jste vzteklí, smutní, netrpěliví. Jste osamělí, nespokojení, vyděšení, možná až depresivní. Snad dokonce uvažujete o sebevraždě. To je v pořádku. To se stává, když zapomenete, kdo jste. Stává se to, když začnete hledat lásku mimo sebe sama namísto toho, abyste ji objevili v sobě. A tehdy je načase začít s duchovním cvičením.
Důležitá informace:
Český lektor Libor Modrovský dlouhodobě osobně spolupracuje s autorem Paulem Ferrinim a nabízí možnost zapojit se do podpůrné skupiny v ČR, osobně nebo online, kde lze sdílet své zkušenosti se cvičeními uvedenými knize Klíče k proměně. Skupina se řídí zásadami práce P. Ferriniho a vytváří tak bezpečný prostor bez odsuzování, útoků či snahy o vzájemné napravování; prostředí, v němž se sdílí bezpodmínečná láska, přijetí a podpora.
Kontakt: Libor Modrovský, liboreg@gmail.com
Kniha týždňa – Paul Ferrini – Naplnění, Sjednocení, Svobodná láska
By Zuzana Šestáková On 18. jún 2013
Paul Ferrini
Knihy Naplnění, Sjednocení a Svobodná láska tvorili pôvodne jeden celok. Jedná sa o pomerne komplexné dielo, v ktorom autor dáva čitateľovi ucelený návod na naplnený, láskyplný, pokojný život, a tiež na vnútorné uzdravenie a duchovný rast.
Paul Ferrini nazerá do podstaty toho, čo znamená žiť ako ľudská bytosť s darmi slobodnej vôle, slobodného myslenia, slobodnej voľby vlastných postojov, lásky, sebalásky a súcitu. Sugestívne popisuje aj druhú stranu rovnice: čo asi tak znamená byť Bohom, ktorý stvoril bytosti obdarené vyššie uvedenými slobodami a možnosťami… Tieto dve strany mince spája jedna jednoduchá, no zásadná styčná plocha: dôvera. Človek, ktorý dosiahol určitý stupeň vedomia, sa učí dôverovať Bohu (životu), a Boh zasa dôveruje človeku – jeho schopnosti zmeniť názor, ak treba.
Mystické, poetické pasáže o vzťahu človeka a Boha, ako aj o nutnosti prijímať všetko tak, ako to je, bez predsudkov, sklamania a nespokojnosti, sa striedajú s pragmatickejšími kapitolami, venovanými sebarealizácii a medziľudským vzťahom, od rád pre ľúbostné partnerstvá až po návody, ako vybudovať pozitívnu duchovnú komunitu. Všetky tieto rady sa však v podstate točia okolo niekoľkých zásad, na ktorých stojí celé Ferriniho učenie: uplatňovať lásku/sebalásku, nikoho a nič za žiadnych okolností neposudzovať/neodsudzovať a stále si uvedomovať, že v každom okamihu máme k dispozícii všetko, čo potrebujeme, takže nie je dôvod cítiť žiaden nedostatok či frustráciu.
Podstata duchovného pohľadu na svet spočíva v tom, že človek prijíma realitu, v ktorej sa pohybuje, ako a priori prejav Božského, pričom do tejto reality zahŕňa aj samého seba, čiže svoju vnútornú realitu. Z tohto zorného uhla nemá zmysel usilovať o konkrétne výsledky, či sa dokonca kvôli nim trápiť alebo bojovať (s druhými, so svetom alebo so sebou samým). Konštruktívnejšie, príjemnejšie a napokon aj zábavnejšie je na vlnách tejto reality len tak plávať, pričom pohonnou hmotou alebo hybnou silou je pomerne sprofanovaný, no stále kľúčový pojem láska/sebaláska. Tá vlastne nie je ničím iným, ako prijímaním toho, čo je – a vo vzťahu s iným človekom toho, kto je.
Ferrini okrem iného dôrazne varuje pred hľadaním duchovnej autority v iných ľuďoch – bez ohľadu na to, či sú to oficiálni cirkevní predstavitelia alebo rôzni ezoterickí duchovní učitelia, terapeuti, liečitelia a pod. Každý z nás má totiž dostatočne dobré vlastné vnútorné vedenie, vlastnú vyššiu múdrosť. Viaceré pasáže týchto kníh sú nádhernou oslavou individuality a rešpektu k jedinečným, neprenosným skúsenostiam každého z nás.
Ferriniho slová, láskavé a nekompromisné zároveň, vás zavedú hlboko do vášho vnútra; umožnia vám pocítiť oslobodzujúcu, liečivú lásku, ktorú väčšina z nás nehľadá v sebe, ale v rôznych vzťahoch (často dosť neúspešne…). Pod sugestívnym vedením Paula Ferriniho ju určite objavíte. Najprv v sebe, a potom určite aj vo vzťahoch s druhými.
Čo sa týka formy týchto textov, autor ich píše ako fiktívne príhovory Ježiša Krista. Treba však vysvetliť, že sa v žiadnom prípade nejedná o nejaký „kresťanský“ zámer. Práve naopak: Ferrini pokladá Ježiša za vzor dokonalej lásky, empatie a poukazovania na jednotu všetkých i všetkého, a je mu ľúto, ako strašne bol jeho odkaz prekrútený. V anglickom origináli sa toto dielo (v našom vydaní trilógia) dokonca volá The True Gospel of Jesus (Pravé Ježišovo evanjelium) v snahe „napraviť škody“ napáchané oficiálnym náboženstvom a vystihnúť podstatu pravej duchovnosti a cesty k Bohu.
Úryvky:
Nechtějte po Bohu, aby pro vás udělal to, co se pro sebe musíte naučit udělat sami.
Nikdo jiný neví, co je pro vás dobré. Nikdo jiný netuší, jaké poslání jste sem přišli naplnit. Sami máte všechno, co potřebujete k tomu, abyste byli ve svém životě moudře usměrňovaní. Důvěřujte tomu. Důvěřujte svému spojení se Zdrojem všeho. Když máte v srdci lásku, cesta se vám sama ukazuje. Spontánně z vás vycházejí ty správné činy.
Jen když přijmete věci takové, jaké jsou, zažíváte vrozenou dokonalost všeho.
… Takoví lidé vědí, že nejsou jenom tělem. Vědí, že nejsou oběťmi myšlenek a činů jiných lidí. Vědí, že mohou vytvářet realitu silou svých myšlenek.
Takoví lidé jsou duchovními mistry a učiteli. Bez nich by hustota pozemské úrovně zatemnila kolektivní vědomí a zablokovala většinu cest k duchovnímu poznání. V dějinách lidstva už byla období, kdy byl život na Zemi velmi temný.
Období, kdy procházíte fyzickou školou dnes, je obdobím přechodu. Po technické stránce jste schopní úplně zničit své hmotné prostředí. Na druhé straně má teď tato planeta k dispozici víc světla, než tomu dosud bylo kdykoliv jindy v historii.
Vaše lekce na planetě Zemi jsou teď jasné. Jste zde na to, abyste skoncovali s postojem oběti a plně přijali vaši moc a smysl existence. Jste zde na to, abyste se naučili tvořit a být za své výtvory zodpovědní. Jste zde na to, abyste se naučili chovat se ke svým bližním tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Jste zde na to, abyste na této planetě nastolili rovnost a spravedlnost.
Když se učíte brát své bratry a sestry jako rovnocenné, začínáte si být rovní i se mnou, protože neexistuje žádný bratr nebo sestra, jež by mi nebyla drahá. Já vidím do duše zločince i jeho oběti a neodepřu lásku ani jednomu z nich. Nebuďte šokovaní, když chci totéž i po vás.
Buď trpělivý a nezlomný, příteli. Naše práce nebude u konce, dokud zde budou násilnící nebo oběti. Každého je třeba obejmout takového, jaký je, aby se mohl zbavit strachu a potřeby brojit vůči druhým. Každého je třeba milovat bez podmínek, aby se mohlo jeho srdce otevřít lásce.
Kráčet spolu se mnou znamená sloužit všem svým bratrům a sestrám.
Až budou lekce rovnosti zvládnuty, Země vymyslí ušlechtilejší učební plán.
Skutečné štěstí se odehrává pouze v přítomné chvíli. Pokud jste v této chvíli šťastní, pak není nic, čeho by ještě bylo třeba dosahovat. Pokud ale netušíte, zda budete šťastní i zítra nebo třeba jen za pět minut, zapomenete být šťastní teď. Jakékoliv plánování a snění vás odvádí od současného štěstí.
Mnozí z vás mají velmi důležitou práci, při níž slouží druhým. Přesto nejste šťastní zde v této chvíli. Musím vám položit otázku: za jakou cenu byste sloužili druhým?
Opravdu věříte tomu, že můžete přinést štěstí někomu jinému, pokud jste sami plní obav a vystresovaní? Určitě víte, že to možné není.
Na procesu probuzení není nic atraktivního. Lidé, kteří se probudí, nezbohatnou ani nezískají slávu. Neprodávají spásu. Jen se vám podívají do očí a zeptají se: „Jsi v této chvíli šťastný?“ Pokud řeknete ano, jen se na vás usmějí, protože vědí, že už jste v nebi. Pokud řeknete ne, jen se zeptají: „A proč ne?“ Vědí totiž, že se můžete rozhodnout být šťastní hned teď a že vám v tom brání pouze vaše sveřepá potřeba hrabat se v minulosti.
Mistr nemůže udělat nic jiného, než se zeptat: „Proč ne?“ Nemůže vám říct, co máte dělat nebo co nemáte dělat, jelikož zodpovědnost za to, co děláte i neděláte, je jen a jen na vás.
Je zajímavé, že i teď v této chvíli jste bez jakékoli námahy spojení s neomezeným bytím. Vaše tělo je zaplaveno světlem. Vaše srdce je schopné přijímat bezpodmínečnou lásku a vaše mysl je schopná přímým způsobem poznávat pravdu.
To je cíl cesty vědomí. Všechny formy duchovní praxe jsou o tom, abyste poznali bezpodmínečnou lásku a milost hned tady a teď. Odložíte-li stranou dogmata a rituály, dostanete se k podstatě, jíž je spojení a jednota. Tak je to ve všech spirituálních tradicích.
Všechny bytosti jsou povolané k míru, radosti a štěstí. Poslechnout toto volání znamená vydat se na cestu. Nezáleží na tom, jakou má tato cesta podobu nebo jak po ní kráčíte. Každá cesta je krásná a tajemná svým vlastním prostým způsobem.
Pravá duchovnost není přímočará. Není předepsaná. Nemůže vám říkat: „Dělej to a to, a stane se to a to.“ Všechno, co uděláte, musí vycházet hluboko z vašeho nitra. Musí to být svěží, čisté a ukotvené ve vašem srdci. Musí se to dít spontánně.
Cesta domů není nikdy taková, jak se domníváte. Vždycky však počítá s vaší schopností vycítit, jaký další krok je třeba udělat.
Volání k probuzení vychází z hloubi vaší duše. Nepodobá se volání žádné jiné duše. Pokud budete naslouchat druhým, vlastní volání nezaslechnete.
Jakmile je ale jednou uslyšíte, pochopíte, že je slyší i druzí, přestože každý po svém.
Jde o to, abyste pracovali se syrovým materiálem života. Musíte jej tvarovat a udělat z něj umělecké dílo.
Hrnčíř by mohl snadno odmítnout hlínu jako něco podřadného a nehodného jeho umění. Ale kdyby to udělal, jeho život by ztratil smysl. Hrnčíře nedělá hrnčířem hlína, ale to, co se s ní rozhodne udělat.
Co se rozhodnete udělat s tím, co máte k dispozici? Jak byste se mohli postavit k životním výzvám, abyste nalezli mír ve svém srdci a ve svých vztazích?
Odpověď je jednoduchá, přestože možná ne taková, jakou byste chtěli slyšet. Odpověď zní, že nemusíte dělat vůbec nic.
„Jenomže,“ ptáte se, „jak se tedy hlína vytvaruje, jestliže nemusím dělat vůbec nic?“
Hlínu tvaruje vaše ochota ponořit se do toho, co se děje. Hlínu tvaruje váš boj i vaše odevzdání se. Umělecké dílo vznikne, rozbije se a zase vznikne. V určité chvíli poznáte, že je hotové a že už na něm dál nemůžete pracovat. Pak od něj odstoupíte, a než se nadějete, máte v rukou další kus hlíny. Ta je jiná, obsahuje jiné možnosti. Představuje novou výzvu.
Stačí prostě žít svůj život, to je celý proces tvarování. I když vzdorujete tomu, co se děje, nebo když to popíráte, i tím hlínu zpracováváte.
„A co zločinec?“ ptáte se. „I ten dělá ze svého života umělecké dílo?“
Ano, i ten. Jeho život je záznamem jeho cesty strachem, stejně jako je váš život záznamem vaší cesty. Každý z vás vypráví svůj vlastní příběh. Kdybyste nahlédli do srdce zločince, viděli byste, že jeho příběh se zas až tolik neliší od toho vašeho.
Na této planetě není nikdo, kdo by „selhal“. Dokonce i bezdomovci, prostitutky a drogoví dealeři tvarují hlínu, která jim byla daná.
Jen proto, že se vám nějaké umělecké dílo nelíbí, ještě to neznamená, že není uměleckým dílem. Neexistují žádné nudné příběhy. Každý příběh je skvostný. Každá socha je geniální.
Snadno zjistíte, jak na tom jste: Pokud jste se svým partnerem v harmonii a míru, pak je to ten správný vztah. Pokud v harmonii nejste, váš vztah je nevhodný anebo předčasný.
Nevhodné vztahy aktivují, případně posilují staré vzorce násilí. V takových svazcích je proces učení bolestný. Máte však možnost vybrat si něco lepšího a měli byste to udělat. Jenomže aby si člověk mohl dobře vybrat, musí umět bez ostychu požádat o to, co chce. Pokud dovolíte, aby podmínky vztahu diktoval ten druhý, nedivte se, máte-li pak pocit, že s vámi nejedná s úctou.
Vy víte, z čeho máte dobrý pocit a z čeho ne. Řekněte, co potřebujete; řekněte pravdu a nenechte se odradit od své vlastní potřeby léčení. Jedině pokud jste pevně odhodlaní vážit si sami sebe, můžete si přitáhnout partnera, který je na tom stejně.
Jsou to prosté zásady, jenomže lidé se jimi neřídí. Znovu a znovu se dopouštějí kompromisů, hrají podle cizích pravidel a zrazují sami sebe. Už byste ale měli mít dost stále stejných lekcí a jitření ran, nebo snad ne?
Řeknu vám to co nejjasněji: Pokud nevíte, jak se o sebe postarat, a pokud k tomu nejste ochotní, nikdo jiný se o vás nepostará. Nedostatek sebelásky a oddanosti své vlastní pravdě přitahuje do vašeho vibračního pole jedince, kteří potřebují zvládnout podobné lekce. V takovém případě si však jen vzájemně zrcadlíte nedostatek pochopení sebe sama, nedostatek oddanosti sobě samému.
Není možné být oddaný jinému člověku, pokud nejste oddaní především sami sobě. Je to opravdu nesmírně důležité. Ten, kdo se snaží chovat nesobecky, zapřahá vůz před koně. Nejprve musíte přijmout své Já, až pak můžete překročit jeho meze. Netvrdím, že máte být sobečtí, ale že se máte naplno odevzdat Božskému v sobě.
Pravá láska se ve vašem životě zhmotní, když budete oddaní svému Já. Ve vnějším světě se ten pravý partner/partnerka objeví hned, jakmile bude tato vaše oddanost spolehlivá. Vnější a vnitřní oddanost pak budou kráčet společně.
Pokud svůj život akceptujete, pak na tom nemůžete být špatně. Nemůžete být zatrpklí nebo zdrcení žalem. Ať se ve vašem životě odehrává cokoliv, stává se to dopravním prostředkem, nástrojem. Vaše tělo je přijatelné, ať vypadá jakkoliv. Jakékoli vaše schopnosti jsou naprosto perfektní. Vůbec nevadí, pokud nejsou takové, jaké byste chtěli nebo si mysleli, že máte mít.
Pokud svůj život přijímáte, neodmítáte dávat své dary jen proto, že možná neodpovídají vašemu očekávání. Dáváte je proto, že je máte, připravené na rozdávání; proto, že se objeví příležitost dát je; a proto, že kdykoli tyto dary dáváte, naplňujete svůj osud.
Až začnete důvěřovat darům, jež vám byly dány, začnete chápat smysl svého života. Možná ho nebudete umět vyjádřit slovy, ale bude vám jasný. Pochopíte, jak naprosto nezbytná byla každá jedna lekce, každé jedno omezení, každý jeden problém, každý jeden okamžik utrpení, abyste mohli svůj dar poznat, s důvěrou přijmout, rozdávat a využívat.
Pokud svůj život přijímáte, jste nesmírně vděční, protože vidíte a cítíte, že ve vašem životě působí určitá vyšší inteligence. Tato inteligence sídlí ve vašem srdci i v srdci všech ostatních lidí. Slouží vašemu dobru a zároveň i dobru ostatních.
Zkuste žít chvíli bez soudů. Stavějte se k tomu, co se děje, neutrálně. Nemusíte vidět všechno v pozitivním světle, jen to přestaňte vnímat negativně. Přestaňte hodnotit události a okolnosti ve vašem životě jen na základě svých očekávání. Jednoduše nechte život, ať se odvíjí, jak chce, a sledujte, co se bude dít.
Vaše soudy a interpretace vám nepřinášejí ani mír, ani naplnění. Odsuňte je tedy stranou a nechte být život takový, jaký je. Prožívejte jej, aniž byste jej omezovali svými představami.
Když žijete bez posuzování, všechno běží mnohem víc hladce. Vztahy nabírají správný kurz. Váš život začne fungovat. Postupně si začnete uvědomovat, že to ne vy jste příčinou hladkého chodu života. A tak se přestanete snažit. Přestanete se snažit všemu rozumět. Prostě tu jen jste a děláte to, co se po vás zrovna chce.
Nemůžete poznat Boží plán, dokud trváte na tom svém. Bůh se nemůže ujmout velení, dokud si myslíte, že šéfem jste vy.
Vypráví-li někdo nějaký příběh pořád dokola, je jasné, že není sám sebou. Člověk, který je sám sebou, není profesionální vypravěč příběhů. Není to zpovědní herec. Nepotřebuje být centrem pozornosti, aby měl ze sebe dobrý pocit.
Člověk, který je sám sebou, vypráví svůj příběh proto, že je to léčivé. Jestliže svůj příběh vypráví, pomáhá mu to lépe jej pochopit a smířit se s tím, co se stalo. Lépe přijímá své zážitky. Prohlubuje svůj soucit vůči sobě i druhým. Když vypráví svůj příběh, uzdravuje se přitom, a ostatní se tak mohou uzdravovat spolu s ním.
Jakmile ale svou zkušenost jednou zpracoval, už svůj příběh dál vyprávět nepotřebuje. Kdyby ho chtěl nadále vyprávět, začalo by mu to bránit v dalším duchovním růstu. Z příběhu by se stala berle, na kterou by se začal spoléhat, přestože už má zdravé kosti, jež ho unesou. Připoutal by se ke svému příběhu, zasnoubil by se se svou bolestí. Jeho příběh by se stal divadelní hrou. Už by pro lidi nebyl povzbuzením.
Přijetí bolesti vede ke změně, k odklonění se od ne-moci. Vede k větší pohodě, k sebepřijetí a sebevědomí. Umožňuje vám udělat další krok na vaší cestě.
Přiznaná bolest je jako dveře, které se otevřou, pobídka k růstu, k větší důvěře i k větší ochotě riskovat. Jakmile se postavíte své bolesti a strachu, přiblížíte se zároveň ke své radosti. Zbavujete se starých omezení. Svlékáte starou kůži.
Kdykoli se upřímně dělíte o své zážitky, povzbuzujete druhé, aby se i oni léčili. Jdete dál a oni též. Už není nutné žít v utrpení.
Bolest je nutná, jen když dojde k disociaci nebo popírání. Utrpení nastává, jen pokud kladete životu odpor. Bolest a utrpení jsou sice univerzálním jevem, ale pouze přechodným. Každý člověk se s nimi v určité chvíli setká. Nejsou to ale stálí společníci. Jsou to poslové, ne spolubydlící.
Až konečně přijdete na to, že vás nikdo nemůže zradit, výrazně se změní váš vztah k vašemu bratru. Už není někým, kdo vám může ublížit nebo s vámi nespravedlivě jednat. A není ani někým, kdo vás může zachránit nebo způsobit, že díky němu budete mít ze sebe lepší pocit.
Jelikož ho již nezbožňujete ani z něj neděláte obětního beránka, jeho význam ve vašem životě výrazně klesne. Je prostě jen vaším souputníkem, sousedem. Jste ochotní občas mu pomoct nebo přijmout pomoc od něj. Ale už nemáte chuť být na něm závislí nebo dělat jej závislým na vás.
Ve všech vašich vztazích tak mohou být zavedeny nové, zdravé hranice. Naučíte se být přítelem a vychutnávat si plody přátelství s jinými lidmi. Ale váš zájem o vašeho bratra nebo sestru už není dotěrný. Vaše štěstí již nezávisí na tom, jak se k vám on nebo ona chová.
Jakmile vám stačí být sami sebou, přestanete zatěžovat své bratry a sestry. Už se před vámi nemusí tvářit, že jsou dokonalí. Vidíte jejich nedostatky a chyby, aniž byste je nemilosrdně soudili. Vidíte jejich krásu a upřímnost, aniž byste jim záviděli nebo je stavěli na piedestal.
Čím víc vám záleží na svobodě být sami sebou, tím je pro vás snadnější ponechávat stejnou svobodu i druhým. Nevynucujete si jejich pozornost ani netolerujete takové vztahy, v nichž druzí kladou nepřirozené požadavky na váš čas nebo pozornost.
Když jste sami, nepřestáváte být otevření vůči druhým. Když jste s jinými, nevyvádí vás to z rovnováhy ani nevtahuje do jejich dramat o páchání násilí na sobě samých.
Knihy od Paula Ferriniho:
Paul Ferrini – Naplnění – Paul Ferrini píše mimoriadne pôsobivo, empaticky aj nekompromisne zároveň. Ponúka nám nové spôsoby myslenia, ktoré vedú k hlbokému naplneniu. V tejto knihe nás láskyplne vedie k schopnosti prežívať lásku aj hojnosť a vidieť zmysel vo všetkom, čo sa nám prihodí. Je vo vašej moci dosiahnuť akúkoľvek zmenu, akékoľvek blaho, akúkoľvek lásku. Nie však špeciálnymi technikami, nie pozitívnym myslením, ale vnútorným precitnutím. Pochopte, že všetko je tak, ako má byť. Zbavte sa vedomia nedostatku, posudzovania a vnútorných konfliktov. Vedzte, že život nedáva nedokonalé dary.
Pôvodná cena: 4.90 EUR, Naša cena: 3.92 EUR, Zľava: 20.00 %, Ušetríte: 0.98 EUR
Paul Ferrini – Sjednocení – Paul Ferrini píše mimoriadne pôsobivo, empaticky aj nekompromisne zároveň. Ponúka nám nové spôsoby myslenia a prežívania, ktoré vedú k hlbokému naplneniu a jasnému duchovnému precitnutiu. V tejto knihe popisuje, ako vyzerá pravý partnerský vzťah, a učí, ako odovzdane milovať a súčasne rozvíjať svoju vlastnú silu a nezávislosť. Rozoberá aj vzťahy k duchovným učiteľom, liečiteľom, terapeutom a pod. a kladie nám na srdce, aby sme nikdy neprenechali rozhodovanie o sebe inému človeku a aby sme ani my sami nerozhodovali o nikom inom.
Pôvodná cena: 6.90 EUR Naša cena: 5.52 EUR Zľava: 20.00 % Ušetríte: 1.38 EUR
Paul Ferrini – Svobodná láska – Paul Ferrini píše mimoriadne pôsobivo, empaticky aj nekompromisne zároveň. Jeho slová mieria priamo k podstate toho, ako sa cítime a správame aj prečo sa všetko deje práve tak, ako sa to deje. Ponúka nám nové spôsoby myslenia a prežívania, ktoré vedú k hlbokému naplneniu a jasnému duchovnému precitnutiu. V tejto knihe vysvetľuje, že vždy dostávate jedine to, čo si dovolíte mať. Učí, ako prevziať plnú zodpovednosť za všetko, čo sa vám deje. Jedine tak budete môcť prežívať hlboké vzťahy s inými ľuďmi, ktoré vás nebudú obmedzovať, ale budú vás inšpirovať a tešiť. Naučte sa, ako si vytvoriť lásku, po ktorej túžite. Lásku, ktorá nespútava, nevyžaduje záruky a nekritizuje. Dovoľte si dôverovať, prekonávať hranice, žiť bez strachu.
Pôvodná cena: 6.90 EUR, Naša cena: 5.52 EUR, Zľava: 20.00 %, Ušetríte: 1.38 EUR
Súvisiaci článok:
Kniha týždňa: Paul Ferrini – Klid, moudrost a štěstí pro každého
Informace o českých Affinity skupinách
Skupinový Affinity proces je důležitým nástrojem, který se používá v práci Paula, aby lidem pomohl vyjadřovat se zodpovědným a soucitným způsobem. Tento proces se používá na všech seminářích a soustředěních(retreats) Paula Ferriniho. Níže naleznete zásady Affinity skupiny přeložené do češtiny Liborem Modrovským. Prosím obraťte se na Libora, pokud byste měli zájem připojit se do české Affinity skupiny buď osobně nebo telefonicky. Můžete napsat Liborovi na adresu: liboreg@gmail.com
Účel skupiny Affinity
Účelem skupiny Affinity je dávat i přijímat bezpodmínečnou lásku, přijetí a podporu; vytvořit si společně bezpečný, láskyplný prostor, v němž nikdo není souzený a kde můžeme otevřít svá srdce a projít svými strachy.
Zásady skupiny Affinity
1. Budeme mít stále na paměti účel skupiny: jsme tady proto, abychom se navzájem milovali a přijímali, ne abychom se soudili, analyzovali, zachraňovali nebo se snažili jeden druhého změnit.
2. Zavazujeme se sdílet to, co máme na srdci, a upřímně říkat, co si myslíme a cítíme.
3. Až začneme někoho odsuzovat, uvědomíme si to a začneme dotyčné osobě zase jemně naslouchat.
4. Nebudeme přerušovat toho, kdo právě mluví. Mluvící osobě budeme věnovat plnou pozornost.
Nebudeme si navzájem skákat do řeči.
5. Vždycky, když někdo domluví, počkáme zhruba půl minuty, abychom informace dostatečně vstřebali.
6. Nebudeme strhávat pozornost skupiny jen na sebe a uzurpovat si většinu času. Dáme prostor těm, kteří toho dosud řekli méně než my.
7. Budeme se vyjadřovat hlavně v první osobě („já“), ne ve druhé („ty“). Přijmeme plnou zodpovědnost za to, co prožíváme, a budeme respektovat zkušenosti a zážitky druhých. Nebudeme si po svém vykládat to, co řekl někdo jiný.
8. Nebudeme skrývat zraněné city nebo zlost, ale upřímně se k nim přiznáme, beze snahy obviňovat za ně druhé.
9. Pokud se někdo bude cítit uražený, zraněný nebo naštvaný, vezmeme to na vědomí. Nebudeme se však bránit, obhajovat nebo omlouvat za svá slova či jednání. Podělíme se o své vlastní pocity.
10. Budeme se držet přítomnosti. Nebudeme mluvit o minulosti nebo budoucnosti, pokud se vysloveně netýkají okamžiku tady a teď.
11. Všechno, co se ve skupině řekne, je přísně důvěrné.
12. Budeme si vážit také ticha a nemluvení, protože to nám umožňuje být více přítomní a lépe vnímat sebe i druhé.
13. Pokud budeme mít dojem, že se v rámci skupinového sdílení začíná ztrácet ze zřetele podstata věci, požádáme o chvíli ticha, abychom se všichni vrátili do svého středu a připomněli si, co je účelem skupiny.
14. Budeme mít stále na paměti, že nic a nikdo nemůže být dokonalý, takže k sobě budeme shovívaví. Cokoliv, co ve skupině vyjde najevo, využijeme jako příležitost k praktikování odpuštění.
Skupinová dohoda
1. Shodujeme se na tom, že budeme ctít účel skupiny.
2. Shodujeme se na tom, že budeme dodržovat výše uvedené zásady.
3. Shodujeme se na tom, že nebudeme chodit na skupinová setkání pozdě.
4. Shodujeme se na tom, že se budeme zúčastňovat setkání naší skupiny pravidelně.
Přeloženo z: Light For The Soul - Affinity Group Process
( http://www.lightforthesoul.com/affinity/)